Efektivní komunikace se zdravotnickými institucemi

Někteří klienti s duální diagnózou - ať v jakékoli fázi zotavení - se čas od času ocitnou v psychiatrické nemocnici. 

Pro pracovníky z terénních nebo léčebných (a) pobytových služeb to zpravidla znamená - pokud chtějí klienty udržet v kontaktu a v procesu - asertivní vyjednávání s danou institucí o možnostech a podobách spolupráce na klientově zotavování i po dobu hospitalizace. Někdy je to proces povzbudivý a tvůrčí, jindy mírně frustrující. Dali jsme dohromady soubor tipů a zkušeností, jak jako sociální služba můžeme efektivně komunikovat s velkou (nejen) zdravotnickou organizací:

• Máme-li v týmu psychiatra, požádejme ho o součinnost. Ačkoli to není příliš pro-reformní přístup, osvědčuje se. Stejně tak může ve vyjednávání být úspěšná například členka týmu - sestra. 
• Některá CDZ jsou propojená s nemocnicemi. Tam mají komunikaci s odděleními i vzhledem k vedení dokumentace na starost zdravotníci. Je možné požádat o pomoc při spolupráci s nemocnicí příslušné CDZ i v případě, že jsme z jiné služby (např. Centrum duševního zdraví Praha 6 + Ústřední vojenská nemocnice Praha nebo Centrum duševního zdraví Praha 8 + Psychiatrická nemocnice Bohnice).
• Netrvejme na rozhovoru s lékařem. Ti jsou přetížení a "pořád po nich někdo něco chce" - každý s nimi chce o pacienetech mluvit a přitom možná naše agenda nesouvisí nutně přímo s lékařem. Zkusme kontakt navázat nejprve se sociální pracovnicí, je-li na oddělení, nebo s vrchní či staniční sestrou (taky jsou přetížené, ale ochotnější komunikaci). 
• Navazujme osobní kontakty, domlvouvejme si osobní schůzky přímo na odděleních a uzavírejme konkrétní dohody o spolupráci. Skvělou a funkční dohodu o spolupráci s FOKUSem má Psychiatrická léčebna Červený Dvůr (na některém z příštích setkání ji představí MUDr. Dvořáček, ředitel). Ale...
• ... nezahlcujme zdravotnická zařízení požadavky na jednotlivé kontakty a dohody! Pokud to jde, využívejme k propojení páteřní síť tvořenou Centry duševního zdraví nebo kolegy z jiných částí našich organizací, kde už spolupráce navázaná je. Pokud máme klienta v nemocnici, dohledejme spádové CDZ, zavolejme kolegům a požádejme je o zprostředkování kontaktu s daným oddělením (ať už jsme příbuzní, sociální služba nebo někdo jiný z blízkého okolí hospitalizovaného). 
• Určeme si i v týmu někoho, kdo má komunikaci s institucí na starosti - nechtějme po nemocnici, aby registrovala deset různých tváří a jmen z pěti různých organizací. Ideálně stanovme styčnou osobu, která prvotní kontakty dojedná a následně pomůže domluvit i první návštěvy kolegů v instituci nebo zprostředkuje uzavření dohody o spolupráci. 
• Nesnažme se provést celou reformu zdola. To je úkol systémový. Dávejme aktivně najevo, že o změny stojíme a jsme ochotni a připraveni se do nich zapojit - vyhledávejme v institucích vnitřní koordinátory pro komunikaci s komunitními službami, pokud tam nejsou, navrhujme jejich zřízení. Účastněme se kulatých stolů a různých mezioborových fór, přijímejme pozvání na otevřené dveře a aktivně zvěme kolegy ze zdravotních služeb mezi sebe (třeba jako to dělají Duální stoly ;) ).
• Změňme i svůj náhled na hospitalizaci klienta - není to nutně katastrofa a selhání v nadějném plánu recovery, ale může to být i příležitost k navázání hlubšího vztahu. Ve spolupráci s CDZ můžeme s klientem v prostředí nemocnice navázat nové a pevnější partnerství nebo se pustit do řešení krizí, z nichž se pak může vyklubat i leccos rozvojového pro obě strany. 

Diskutovali: Tereza (Kolping), Michal (CDZ P6), Nikol (CADAS SANANIM), Katka (odd 16 PNB), Honza a Jirka (Ledovec), Lucia (Jako doma), Vojta (BONA), Jana (CDZ Podskalí), Dominika (AA SANANIM), Lucka (Slezská diakonie) & Johanka (Duální stoly).