Volný čas a osamělost klientů v době covidu
Co si počít s osamělostí, stereotypem a trudomyslností nejen u klientů?
Potíže v terénní práci vzniklé karanténou:
mnoho nápadů na socioterapii troskotá na základních věcech: klient nemá/nepoužívá telefon, nemá peníze na nic dalšího, nemá TV nebo přístup k internetu
schůzky v kanceláři a procházky venku už jsou trochu rutinní, ale obecně na ně klienti reagují docela dobře
ztrácí se kontakt se skupinou podobně naladěných lidí, skupinová socioterapie zakázaná a online s lidmi s DD obecně nefunguje - předtím i když se klientům něco nechtělo, šli na akci kvůli společnosti
(nejen) chráněná pracoviště jsou zavřená, takže ti, kteří žili prací, jsou teď ve veklé izolaci a pociťují to na sobě, neumí se tak rychle přepnout na jiný zdroj společenského dění a vztahů
někteří, hlavně paranoidně/psychoticky nebo úzkostně ladění klienti "využívají" nařízení k tomu, aby se stáhli do úplné ulity a sociální izolace ve svém bytě/pokoji
zvýšený tlak ze strany některých klientů na schůzky, ačkoli nemají konkrétní zakázku - nzatáhnout se tak úplně do toho, že spolu budeme "zabíjet čas", nýbrž definovat zakázku na hledání smyslupného trávení volného času navzdory omezením
Tipy a doporučení:
motivovat (až tlačit :-)) klienty k používání telefonu
uspokojit potřebu komunikace s náhodnými lidmi - venku, v obchodě, sousedy - vysvětlovat klientům "small talk", náhodný altruismus - mohou nabídnout někomu pomoc a zavést s ním krátkou řeč
hraní her a jejich variace
střídání lidí z týmuu jednoho klienta - vyhneme se vyhoření a nudě své i klientově
některá podporovaná zaměstnání běží pořád - např. práce venku - možná je vhodný čas rozhoupat motivaci a zapracovat s klientem na tom?
aktivity ve dvou - párujme klienty podle jejich zájmů (mohou ve dvou péct a vařit, jít na procházku po pamětihodnostech, sledovat společně seriál, hrát hry, jeden klient může učit druhého práci na PC a další dovednosti - nemusíme to být my, podpoříme altruismus a smysluplné trávění času, navázání kontaktu)
častější návštěvy klientů v hospitalizaci - do většiny nemocnic totiž veřejnost nesmí a tak jsme často jedinýi návštěvami a vytržením ze stereotypu
využít potenciálu chráněných bytů s více klienty - vždy je tam někdo akční, podpořme ho ze strany týmu, ať ostatní rozhýbe
výlety - oficiálně se společně na výlet nesmí, ale menší skupinka, která se nebude zdržovat nikde uvnitř (dlouhé postávání na nádraží - dejte si sraz venku) může třeba vlakem popojet do přírody společně
nabídnout vlastní koníčky a více ze svého osobního prostoru (v míře zdravé pro mne) - Kytara? Výtvarná technika? Cvičení? Puzzle? → často jsme jedinými nositeli kontaktu s vnějším světem, nebojme se "zlidštit"
kontinuální aktivity s definovanými cíli (např. naučit se hrát na kytaru - každodenní cvičení, které se obejde i bez neustálé podpory od nás, pokud dobře definujeme a domluvíme kroky), ideální je trénink na dálkový běh!
stopovací hra - připravit trasu, kterou můžou klienti jedné služby projít po dvojicích a po cestě řešit úkoly - tím se neporuší nařízení, ale vzbudí se sounáležitost, posílí vztahy v komunitě
aktivity online, kde to je možné - využijte i dobrovolníky - online kurz pletení, jógy, malování...
otužování - doporučuje pět z třinácti zúčastněných terapeutů!
Moudro na závěr: znudění klienti jsou jako znudění puberťáci, co taky nemají školu, a terapeuti mají druhou šichtu v tomtéž doma. Otužuj se a zvítězíš!